A teď k mojí maličkosti, proto tu určitě jste, haf. Jmenuji se Lady, moji páníčci mi ale říkají taky Lejďulína, Příšera, Poplašenka, Zlatíčko, Kulíšek a Beruška.
Narodila jsem se 3. července 2007 u své původní rodiny ve Vysokém Mýtě. Maminka Polly s námi tenkrát měla plné tlapky práce, bylo nás totiž 5 – 5 divokých dráčků. Protože bylo krásné léto, trávili jsme s bráškama a sestřičkama hodně času venku na zahradě, tam jsem poprvé čmuchla k pobytu venku a od té doby lítání po venku miluju, nutno dodat – za každého počasí. Hlavně hrozně ráda čmuchám stopy, honím kočky, srnky, zajíce, prostě všechno co se namane a je ochotné přede mnou utíkat. Naštěstí bydlíme na vesnici, všude okolo pole, sem tam nějaký ten les. Srnek fůra, zajíců fůra, bažantů a kachen fůra. Prostě ráj. Škoda jen, že po mých pár výletech mi panička nasadila stopovačku, ta hrozně zdržuje a navíc poslední dobou je na druhém konci uvázaná panička a ta neběhá tak rychle jako já. Takže soukromé výlety jsem musela omezit. Ale třeba jednou ta stopovačka zase zmizne a bude to zase dobrý. Proto prý pořád cvičíme to „ke mně“, „tady jdeme“ a „nechoď tam“. Ale musím přiznat, že tyhle povely mě moc nebaví. Mám radši jiné, třeba „válej“ pro válení sudů, „otočka“ (to se otáčím), „hop“ (přeskakuju nohy), „slalom“ (chodím slalom mezi nohama), atd. Teď cvičíme konkrétně couvání, úklonu a štěkání u dveří.
Dalším mým koníčkem je jídlo. Miluju úplně všechno od masíčka, kostiček na zuby, přes suchý chleba a lojové koule pro ptáky až po nestravitelné věci (klacky, igeliťáky, kapesníky a podobně). Za kus žvance udělám cokoliv (teda kromě toho přerušení stopování, to jen když ta stopa není až zas tak zajímavá).
Pak mám taky moc ráda dlouhé procházky – čím delší, tím lepší. Naštěstí moje panička je má taky ráda, takže chodíme často a hodně. Ráda si hraju na honěnou, přetahuju se, hledám mlsinky, hrabu (na zahradě ale nesmím, jen venku na poli. Když vykutám díru na zahradě, páníček se pak moc zlobí.), spím na sluníčku nebo v koupelně na teplé podlaze.
Co ale vůbec ráda nemám je utírání pacek a nedej bože koupání (v rybníce i ve vaně). To mám pocit, že mi ty nohy musí zákonitě upadnout, zkorodovat, uhnít nebo tak něco.
